MŠMT není zdaleka jediným subjektem, který přerozděluje veřejné peníze do sportu. Větší objemy než z ministerstva proudí do sportu z obcí a krajů. A to často velmi nesystematicky a netransparentně. O problematice jsme se dopodrobna rozepsali v naší studii, ale připravili jsme také toto shrnutí.
V poslední době se v souvislosti s podezřeními na machinace se sportovními dotacemi ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) začalo více mluvit o tom, jakým způsobem jsou tyto peníze přerozdělovány, jaký je volen klíč pro jejich rozdělení a jak je možné, že v systému zůstává prostor pro jejich ovlivnění v něčím zájmu. Bezesporu je dobře, že se tato otázka otevřela, že se o problému diskutuje a další nastavení a přerozdělování je teď podrobeno většímu dohledu ze strany (odborné) veřejnosti.
Ne na každého se dostane
Je však potřeba si uvědomit, že problém je mnohem širší. Zdaleka ne všechny veřejné peníze, které jsou přerozdělovány do sportu, přerozděluje MŠMT. Mnohem více jich proudí přes města a kraje. Když se zamyslíte nad celým systémem veřejného financování sportu, v němž vystupuje MŠMT, kraje a města, napadnou Vás logické otázky: Je to celý systém nějak provázaný? Spolupracují spolu? Ví jeden, co dělá druhý a třetí a zase zpátky?
Odpověď je jednoduchá. Ne. A je to obrovský problém. Nastavení nefunguje jako celek, nedoplňuje se a místy se překrývá. Když to vezmeme úplně prakticky, jeden žadatel dostane dotaci od všech (od MŠMT, od kraje i od města – protože každý jeden neví, že už ho podpořili ti další) a druhý žadatel od nikoho, protože balík peněz je omezený a ne na každého se dostane. Abych nekřivdila legislativcům, tuhle situaci už se snažili vyřešit pomocí novely zákona o sportu. Ta zavádí povinnost státu, kraje i obcí mít do poloviny příštího roku zpracované koncepce podpory sportu. Jak se tento nápad povedl nebo spíš nepovedl vám popíšeme v jednom z dalších blogů.
Zápas bez pravidel
Neprovázanost jednotlivých donorů však není jediným problémem, se kterým se financování sportu kraji a obcemi potýká. Při loňském průzkumu, na kterém jsme pracovali s kolegy z TI, jsme zjistili, že mnohdy nejsou vypisovány žádné sportovní dotační programy. To znamená, že pro rozdělování finančních prostředků nejsou předem stanovená jasná a férová kritéria a peníze jsou rozdělovány na základě volné úvahy zastupitelů. Netřeba dodávat, že tento systém ve kterém je maximálně netransparentní a vytváří ideální prostředí pro korupci a „kamarádíčkování“.
Je to jako hrát zápas, ve kterém rozhodčí rozhoduje podle vlastních pravidel, které zná jen on a pár jeho známých. A to není úplně fér, že?
Autorkou blogu je Sylvie Kloboučková, právnička TI ČR
