Sylvie Kloboučková, právnička TI | zdroj: TI
Minulý čtvrtek vznikla i přes veto Senátu Národní sportovní agentura (NSA), která od Ministerstva školství převezme agendu sportovní politiky. Od roku 2021 začne přerozdělovat dotační prostředky – letos na sport ministerstvo alokovalo sedm miliard korun. Je nepochybné, že sportovní prostředí se dlouhodobě potýká s celou řadou problémů a zásadní změnu potřebuje, otázkou zůstává, zda tohle je ta správná cesta a před jakými výzvami agentura stojí.
Řada médií samotný vznik NSA interpretuje jako výhru. Může se bezesporu jednat o krok k pozitivní změně, ale samotný vznik agentury ji nezaručí. K tomu je potřeba uskutečnit řadu dalších koncepčních a strukturálních změn, které by reagovaly na aktuální stav českého sportovního prostředí.
Dotační kauzy
Sportovní prostředí neustále prochází turbulentním vývojem a řadou velkých kauz. Z poslední doby si připomeňme například tzv. kauzu Pelta, v níž byli obviněni nejen sportovní funkcionáři, ale i vrcholní úředníci, kteří společně určovali, komu státní peníze pošlou.
Obdobně to probíhalo i na pražském magistrátu. Tyto případy však nepoukazují jen na lidská selhání, ale zejména na nefunkčnost a závažné nedostatky v systému, v němž se rozdělují peníze na celostátní i municipální úrovni.
Sportovní prostředí už řadu let volá po změně. Je třeba pravidla nastavit lépe, předvídatelně a dotační prostředky vyplácet včas, aby bylo možné dlouhodobě plánovat a jejich využití efektivně kontrolovat. Velkým problémem zůstává i neprovázanost financí, které do sportu tečou z obcí, krajů a přímo od státu.
Pro a proti
Podporovatelé agentury včetně zástupců sportovních svazů tvrdí, že zásadní změna byla třeba. Podle nich přinese agentura do odvětví více pozornosti spolu s jasným určením odpovědnosti. Odpůrci zase poukazují na nárůst byrokracie, obrovskou moc předsedy, který bude prakticky neodvolatelný, a minimální vliv na skutečnou změnu sportovního prostředí.
Zákon, který vznik nové agentury a jeho orgánů umožnil, však vůbec neřeší podstatu věci – jak by měla podpora sportu nově vypadat. Není zřejmé, jaké jsou její plány a vize a proč by měl být vznik instituce tou správnou cestou. Ani slova premiéra Andreje Babiše na adresu bývalého hokejového brankáře a nynějšího poslance a kandidáta hnutí ANO na post předsedy NSA toho moc neosvětlila: „Milan Hnilička je poctivej kluk, byl v Naganu, určitě nekradl a krást nebude”.
Prosazení změn v prostředí, které stojí na provázanosti zainteresovaných stran a dosahování vlastních zájmů všemožnými způsoby, je nelehký úkol i pro odborníka a zkušeného manažera. Osobu, která se postaví do čela instituce, proto čeká nesmírně těžký úkol a otázkou zůstává, jestli je zkušenost z Nagana tou správnou erudovanou průpravou.
Zabrání nově vzniklá Národní sportovní agentura korupčnímu víceboji v Česku? | zdroj: TI
Do bloků
Diskuse o smysluplnosti agentury je již zbytečná – nyní je nutné dát jí šanci a její fungování hlídat. První zcela zásadní otázkou je, kdo bude zasedat v jejích orgánech. Například předseda má právo zvolit si dva místopředsedy a patnáctičlennou poradní radu. V ní je třeba mít odborníky nejen přímo navázané na sportovní prostředí, ale také naprosto nezávislé osoby ze sféry akademické, znalé dotační problematiky a transparentního nastavení procesů.
Dalším krokem je samotná činnost agentury. Řešit se bude nastavení dotačních programů, klíčů pro přerozdělování státních financí a funkční kontrolní mechanismy. Nemenší výzvou je plné zprovoznění rejstříků sportovců, sportovních zařízení a dalších nástrojů, bez nichž si lze transparentní a férové přerozdělování dotací představit jen těžko.
NSA se nesmí stát jen dalším nástrojem mocných k prosazování vlastních zájmů, ale odborným orgánem, který se nebojí široké diskuse, ale nakonec vždy jedná ve vyšším zájmu celku.
Transparency International bude i nadále sledovat vývoj, personální obsazování a strategické kroky nové agentury.
Autorka je právničkou Transparency.
